Bystrá blecha 2015

Tento závod pro mne, jako součást organizačního týmu, začíná už někdy v týdnu sečením trávy a v pátek pokračujeme stavbou týpí. Naštěstí si beru po zkušenosti z minulého stavění velkou palici z domu, protože rozeschlé klubové náčiní je životunebezpečné. V tom fofru ještě letím do půjčovny pro kostým indiána a s Hankou rozvážíme cedule, aby k nám závodníci trefili. Končíme kolem půl deváté a já ještě řeším co na sebe místo gatí, protože indiáni jsou vyžlata. To řeším jutovým pytlem, který mi sedí na jedničku. Škoda, že ho na závodech nevyužiji, z důvodu čistě konkrétních. (Zkusil jsem se v tomto přestrojení vyčůrat). A jelikož si dávám v průběhu stavby kafe, večer nemohu usnout.

 No a je tady ráno. Nervozita mi teče i ušima, protože letos mi z moderováním nikdo nepomůže (Hanka jede s Kokešem na výstavu a je na ni úspěšná). Po dvojí návštěvě toalety se chystám, aby mi nic nechybělo. Jirka přijíždí přesně, plníme kufr a za mírného kapání vyrážíme na cvičák. Zde už jsou přípravy v plném proudu a my se do nich rychle zapojujeme. Je toho ještě docela dost, ale super kolektiv už má zkušenost z loňska a tak je vše připraveno včas. Poděkování patří pánovi z Husse, který nám již druhým rokem půjčuje stan pro zvukové zázemí. Závodníci (teda spíš závodnice) se už sjíždějí a staví si stany kolem placu. Tohle se mi na tom moc líbí, ta blízkost všech. Jen to na konci trochu zkazil ten hromadný úprk, ale to předbíhám. Svou nervozitu a nechuť mluvit do mikrofonu, překonávám ohnivou vodou. No a jedna humorná z kantýnky. Málem se stal omyl a místo piva bylo prodáváno nealko pivo. Při mém úleku, co je mi to podáváno, je vše obsluze vysvětleno a ještě doporučuji domácí degustaci k procvičení detailů (manžel jistě rád pomůže). Rychlé převlečení do indiánského za pomoci mnohých žen a namalování tváře od naší Rybany z týpí. Čas se krátí a je potřeba silných chlapů na přenesení překážek, takže nedomalováno, ale na tom mojem ksichtě v tom není moc velký rozdíl.

 A už je tu zahájení. Něco málo z organizačních věcí a hurá na závody. Bohužel letošní malinko chladnější počasí proměnilo jednu minisukni v ryfle, ale ani tak to Aleši není vůbec špatné, že???  Zpátky do reality, závod sviští a já se snažím neudělat žádnou botu. Nedaří se a trochu měním příjmení jedné závodnice. Naštěstí to berou sportovně se slovy „my jsme na to zvyklí“. Můj prvotní nápad je otevřít si během závodů Word a dělat si poznámky. Realita je ovšem trochu jiná. Vybírám písničky, mezi tím hlásím závodníky ve snaze nic nepoplést. Při takovém počtu lidí je to docela fofr a tak kratičký oddych je pouze při přestavbě parkůru pro další kategorii. Můj močový měchýř už vyžaduje delší přestávku. Naštěstí se dočkal. Máme zde i zdravotní dozor v podobě zdravotní sestřičky. V přestávečce při přestavbě mám s tímto dozorem kraťoučkou rozpravu. Skočky jsou ovšem zvýšeny dřív, než dokončuju myšlenku a tak mne naše šéfová upozorňuje na mou nepřítomnost u mikrofonu. Výkony závodníků hodnotit nebudu, to mi nepřísluší, ale některé se mi hodně líbily. Těší mne , že i tak malé zastoupení členů našeho klubu se v tak početné převaze rozhodně neztratilo. Atmosféra je letos opět výborná, ale abych pořád jen nechválil, vezmu to i s té druhé strany. Trochu mne zklamala malá účast diváků a rychlý úprk závodníků domů. Sotva končí poslední běh, balí se stany v očekávání vyhlášení výsledků. Trochu škoda. Kdyby se posedělo, probral se závod a balit se začalo po vyhlášení, bylo by to ještě příjemnější. Ke konci závodu nás bohužel nemine malý deštík, který náš indiánský kmen předvídal.

 Ale vše dobře dopadlo, ceny rozdány, blecha zůstala v našem klubu, což nás moc těší a teď už jen vše dojíst a dopít. To druhé v pořadí nám jde líp. Protože je můj odvoz už nervozní,  nemohu zůstal déle a jedu domů. Tam zjišťuji, že mi to dalo zabrat a na chvíli ulehám přemýšlejíc, co příště zlepšit.

Tak ahoj příští rok!!!

                                                                                                                                     Mish